Skandální propojení dnes už bývalého ministra financí Vlastimila Tlustého s firmami holdingu Synot - sázkovým impériem rodiny Valentů, která je také zapletena do korupce v první fotbalové lize, odhalil nedávno deník Aktuálně.cz. Předtím už Hospodářské noviny popsaly politické zásahy do zákonné kontroly loterií a dalšího hazardu ze strany Ministerstva financí, konkrétně Tlustého a jím dosazeného bývalého republikánského poslance Vrzáně.

Jedním z prvních kroků Tlustého v roli ministra financí bylo odvolání šéfa odboru pro dohled na loteriemi. Ten tak skončil chvíli před tím, než ukončil řízení s firmou Synot rodiny Valentů a dalšími firmami, jimž chtěl zpřísnit podmínky pro provoz videoterminálů. Nahradil ho už zmíněný bývalý Sládkův republikán Petr Vrzáň, který navíc dříve působil ve firmě zaměřené na provoz kasin. Tento případ je také skandální v tom, že podle zjištění Aktuálně.cz působí Tlustého manželka a otec ve vedení firmy JMT CZ, jež ve středních Čechách vlastní několik nově zrekonstruovaných budov. Prostory, které má v Rakovníku a Slaném, pak pronajímá Synotu pro provoz sportbarů a heren. Jaké jsou podmínky pronájmu a jaké částky touto cestou Tlustého rodiny získá, ale obě strany odmítají sdělit.

Finanční expert ODS Tlustý prohlašuje, že s uvedenými transakcemi nemá nic společného. Tento postoj by ho neochránil, kdyby v České republice neplatil velmi "měkký" zákon o střetu zájmů, jenž je velmi benevolentní k ekonomickým aktivitám nejbližších rodinných příslušníků českých politiků, kteří tak mohou ze své funkce zvýhodňovat rodinné firmy. Vlastimil Tlustý už navíc před několika lety "uspěl" s obdobným postojem při vysvětlování původu peněz, které si půjčil na rekonstrukci luxusní vily ve Slaném. Tehdy prohlásil, že nic neřekne, protože ti, kteří mu půjčili, si to nepřejí.

Další kauza, na kterou upozornily Hospodářské noviny, se týká majitele skupiny kasin Happy Day Antonína Šimka. Ten si přes nadační činnost zajišťuje přízeň politiků. Stávající podoba zákona o loteriích a jiných hazardních hrách mu to totiž bezproblémově umožňuje. Provozovatelé kasin a loterií musejí sice ze zákona odvádět část zisku na veřejně prospěšné účely. Řada z nich, mimo jiné i padesátiletý Antonín Šimek, šéf řetězce kasin a heren Happy Day a synovec sociálnědemokratického provozovatele poutí a kolotočů Václava Kočky, si to vykládají po svém a pomáhají především sami sobě. Přes Nadační fond Naděje třetího tisíciletí, kterému Šimek předsedá, přiteklo několik milionů do neziskových organizací personálně napojených na politické strany: do Nadačního fondu Růže (blízký ČSSD), akademie CEVRO (místopředseda ODS Ivan Langer), sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku (založil Václav Klaus), do tělovýchovné jednoty OREL Plzeň (KDU-ČSL), ale také do Nadačního fondu Václava Klause. V říjnu pak Ministerstvo financí přidělilo holdingu Happy Day povolení pro další kasino v Praze, přestože ostatní obdobné společnosti musí svá kasina zavírat. Kdo za tím stojí? Petr Vrzáň. A ptáte se, kde dříve pracoval? Ve firmě Happy Day…

Novelu zákona o loteriích a jiných hazardních hrách připravoval tým bývalého ministra financí Sobotky pod vedením tehdejšího náměstka Tomáše Prouzy. Ten se zaměřil zejména na zpřísnění podmínek zakládání loterijních společností na území České republiky, průhlednost financování a snažil se zavést i pořádek do vztahu provozovatel - příjemce části výtěžku na veřejně prospěšné účely. Bohužel zde ambice předkladatelů končily a odvaha zavést řád do výše odvodů a zabránit tak obcházení této povinnosti už zcela chyběla. Jeden z členů týmu řekl autorovi tohoto článku jasně: "V tom případě bychom neprosadili vůbec nic." Narážel tak na odpor, který se dal čekat od poslanců propojených se Sazkou a dalšími firmami, kteří údajně připravili vlastní návrh, který by v případě potřeby (rozuměj: pokud by loterijní společnosti skutečně musely podporovat veřejně prospěšné účely) prosadili za každou cenu. Ministerstvo financí svůj návrh stejně nakonec stáhlo.

O situaci kolem loterií, dalších hazardních her, jejich provozovatelů, transparentnosti jejich podnikání a problematickém využití části jejich výnosů na veřejně prospěšnou činnost se už mluví léta. Kdybychom měli shrnout obsah a výstupy z těchto diskusí, dala by se použít formulace: "Všichni víme, jak to je, ale moc se s tím stejně nenadělá." Rozuměj: lobbing provozovatelů je natolik silný, že ovlivní i hlasování v Parlamentu, popř. je někdy natolik bezskrupulózní, že nastupuje obyčejný a pochopitelný lidský strach.

Vlastní kapsa jako veřejně prospěšný projekt
V čem jsou mimo jiné dva zásadní problémy současné legislativní úpravy v oblasti loterií a hazardu?

1. Část finančních prostředků získaných tímto druhem podnikání je ze zákona určena na veřejně prospěšné účely. Tyto prostředky však často končí na kontech pseudonadací a podobných organizací, jež si provozovatelé loterií sami zřizují. Prostředky pak mohou využívat spíše k hrazení rekreace svých rodin, zdůvodňované jako školení, čerpání a výměna zkušeností apod. Nebo může kasino investovat peníze určené na veřejně prospěšný účel, např. do vydání publikace o architektuře českých kasin. Další příklad dokumentuje paradox stávající úpravy a praxe: V jednom domě sídlí herna, jejíž provozovatel je zároveň majitelem zábavního klubu ve stejném domě a peníze určené na charitu používá na honoráře účinkujících.

2. Výše odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely se v nynější situaci odvíjí z definice výtěžku jako zisku provozovatele, tj. po odečtení vlastních nákladů provozovatele. To samozřejmě může navádět k tomu, že když už někdo musí poslat peníze na veřejně prospěšné účely (i když současná úprava umožňuje financovat i oblasti, které jsou veřejné prospěšnosti na hony vzdálené), tak dělá vše proto, aby ta částka byla co nejmenší. Přitom v zemích Evropské unie je běžné, že odvod na veřejně prospěšné účely je procentuálně stanoven z celkových příjmů provozovatele. Např. ve Velké Británii peníze určené na veřejně prospěšnou činnost dosahují výše 28 % z příjmů loterie, což je mimochodem 2,5krát více, než odvádí u nás největší provozovatel loterií, společnost Sazka.

Představitelé nevládních organizací kolem Rady vlády pro nestátní neziskové organizace se dlouhodobě snaží prosadit, aby určená část výtěžku z loterií a dalších hazardních her skutečně směřovala na veřejně prospěšnou činnost v oblasti sociální a humanitární, vzdělávání, vědy a výzkumu, kulturní, zdravotní, ochrany lidských práv, rozvoje neziskového sektoru, rozvoje regionálního a komunitního života, ochrany životního prostředí, péče o děti, mládež a rodinu, sportu dětí, mládeže a zdravotně postižených a zachování kulturních památek, tedy v oblastech nevýdělečných, stojících stranou většinového zájmu, v oblastech, jejichž podpora je zároveň podporou plnohodnotného života jednotlivých, a to i handicapovaných občanů.

Bohužel zatím bez větších úspěchů.

Petr Bidlo